3.10.2024
Za Janem Endlicherem.
V neděli 29. září odešel ve věku třiaosmdesáti let Jan Endlicher, závodník z
úspěšné generace šedesátých let, po ukončení aktivní sportovní dráhy na několik
desetiletí vždy spolehlivý a zároveň nenápadný rozhodčí.
Poznal jsem ho až v jeho éře rozhodcovské, kdy zároveň patřil do fotbalového
týmu „starých“, kteří si to každé úterý a každý čtvrtek rozdávali ploše
sokolského stadionu s „mladými“, což jsme byli po právě skončeném tréninku my.
Nikdo z nich se na nás nevytahoval, takže jsem jen z tabulek okresních rekordů
věděl, že byl spolu s Švehlou, Doležalem a Šofrem členem rekordní štafety na 4 x
400 m. Rekordní čas 3:37,2 min zaběhli v r. 1966 v Lipsku, a protože se s tím
nikdy nechlubil, našel jsem si až v knize Pavla Navrkala Třebíč a královna, že
ona štafeta byla součástí utkání Lokomotiva Lipsko – Třebíč, které skončilo
skórem 119 : 104. Taky svými individuálními výkony byl hned v několika
disciplínách v dlouhodobých okresních tabulkách v první desítce: čtyřstovku měl
za 52,8 s, 110 m překážek za 16,7 s, 200 m překážek za 28,0 s a čtyřstovku plotů
za 60,7 s. Kdo by chtěl srovnávat s dnešními časy na tartanu, ať si prvně jde
prohlédnout škvárovou dráhu na sokolský stadion. Na takových se tehdy běhalo.
Ve zmíněné publikaci Třebíč a královna má Jan Endlicher medailonek, podle
kterého začal s atletikou v r. 1956, o tři roky později přestoupil do Ledče nad
Sázavou, pak absolvoval dvouletou vojnu a za Třebíč znovu závodil od r. 1963 do
r. 1969. Jako rozhodčí se propracoval až na úroveň I. třídy, s čímž se taky
nikdy nehonosil, a když dělával v soutěžích mládeže hlavního rozhodčího, nikdy
nás nemistroval. To jsme museli udělat něco hodně špatně, aby nás na to decentně,
nenápadně a s potutelným úsměvem upozornil. Že jsem nebyl sám, kdo ho takhle
viděl, mně potvrdil medailonek z pera Pavla Navrkala. Začíná totiž slovy,
kterými jsem chtěl uvést tuto vzpomínku, aniž bych tušil, že už byla použita: „Skromný
a obětavý Jan ...“
Milan Zeibert