10.7.2022
Liga vyjímečných: tyčkaři a tyčkařky
Od bambusového Mahovského ke katapultujícímu
se Havlíčkovi.
Jsou disciplíny, kde je možné porovnávat výkonnost bez
ohledu na běh času. Například dlouhé běhy: na tartanových drahách sice už dva či
tři svěřenci Jana Nechvátala svého trenéra předběhli, zato v maratonu, který se
pořád běhá po asfaltu, stále platí jeho okresní rekord, jemuž letos bude
krásných padesát let. A pak jsou disciplíny, jako třeba skok o tyči, kde by
stálo za to vymyslet nějaký bodový přepočet, který by určil, jestli je víc 392
cm dosažených v r. 1957 na bambusové tyči Janem Mahovským, nebo loňských 470 cm
Adama Havlíčka na moderní tyči umožňující závodníkovi se do výšky katapultovat.
(Případně můžeme porovnat nejlepší třebíčské výkony s republikovou špičkou: v roce
Mahovského třebíčského maxima bylo třeba na zlato z MČSR skočit 420 cm, letošní
halový český šampion musel dát 535 cm.)
Než to nějaký počítačový program dokáže přepočítat, musíme se spokojit s obvyklými
magickými hranicemi, řekněme 4 metry pro muže a 3 metry pro ženy. Kdybychom si
napsali víc, třeba 450 cm, byli bychom hotoví raz dva, protože nad tuto hranici
se kromě Adama dostal jen Jiří Sýkora, který své třebíčské působení zakončil
v r. 2016 úspěšným pokusem na výšce 460 cm při Evropském poháru ve vícebojích na
Madeiře, kde skončil celkově druhý. Havlíček je stejně jako Sýkora v první řadě
vícebojař, tyč je však jednou z jeho nejsilnějších disciplín. Svědčí o tom
stříbro z dorosteneckého MČR v r. 2020 i dvě čtvrté příčky z loňských MČR
juniorů v hale i na dráze.
Vícebojaři byli s jedinou výjimkou i další členové klubu čtyřmetrových tyčkařů.
Nejprve si povězme o té výjimce, neboli o „muži dvou závodů“. Je jím Václav
Gabriel, dlouholetá opora Vodních staveb Tábor. Jenže v r. 2010 Tábor sestoupil
z I. ligy a Gabriel kývl na nabídku Pavla Svobody, aby v příští sezoně posílil
družstvo Spartaku Třebíč. Při svém prvém startu za náš oddíl překonal výkonem
440 cm čtvrt století starý rekord Ivana Trojana, při druhém se spokojil s 430
cm, což pokaždé znamenalo vítězství v disciplíně při ligovém kole. Pak se ale
zranil, do konce sezony nezávodil, zatímco Táborští vybojovali návrat do I. ligy,
takže Václav na podzim přestoupil zpátky. A my se můžeme věnovat Ivanu Trojanovi,
solitéru z osmdesátých let. Desetibojařský samouk to dotáhl až k bronzové
medaili z tehdejšího MČSR (mistrovství České socialistické republiky) a 420 cm
z r. 1985 bylo součástí jeho nejlepšího desetibojařského vystoupení, ke kterému
se v Lize výjimečných ještě vrátíme. V tyčkařském sektoru sehrál Ivan podobnou
roli jako skoro o 30 let dřív Jan Mahovský: nikdo z jeho generace se k němu
nepřiblížil a teprve v novém letopočtu ho dorovnali nejdřív Jiří Kliner (2001) a
později také David Veselý (2010). Až do příchodu Jirky Sýkory jsme tedy měli v rekordní
tabulce tři jména. Přes čtyři metry se přenesli ještě bratři Svobodové (Petr dal
v r. 2002 410 cm, Aleš v r. 2017 405 cm), Pavel Padělek (v r. 2019 v hale ve
Vítkovicích 401 cm) a rovných 400 cm má na kontě Martin Nováček (2016).
Protože ženám jsme stanovili pro vstup do klubu hranici třímetrovou, musíme se
smířit s tím, že tato množina je zatím prázdná. Nejblíže ke vstupu měly Petra
Mandátová (280 cm z r. 2010) a Eva Mohelská (270 cm z r. 2002). Třímetrová meta
je tedy výzvou pro další generaci atletek.
Na závěr ještě přiřadíme trenéry: Trojanovi nikoho, Klinerovi, P. Svobodovi,
Mohelské, Nováčkovi a Sýkorovi Pavla Svobodu, Veselému Josefa Vomelu, Havlíčkovi,
A. Svobodovi a Padělkovi Jiřího Klinera a Mandátové Jaroslava Bohutínského.
Milan Zeibert